České pohraničí 1938

V těch dnech
nebe mohlo být krásné
a čisté,
bez zármutku.

Vyhnáni ze svých chaloupek,
od zahrad a polí,
táhnou po prašných cestách,
matky drží děti
u prsou,
nesou je na zádech
a nejvíc všechny
nejvíc česká
duše bolí.

Jak žebráci buší v noci na vrata,
mlčí hrůzou oněmělé
pramínky - voda zajatá,
ukradeny české zemi.

To byl krutý lup
Deutsche Reich
a tekla první česká krev.

Odevzdávejte dědictví paměti
o válce a míru,
i o tom,
že díky obětem
nezahynul český lev,
odevzdávejte dědictví
paměti,
pro syny, vnuky,
pro děti.

(V.)